Proč v dobách pohnutí
do hvězd se pohrouží
s orlovou perutí
myšlenek let?
Světlo hvězd nehřeje,
a přec duch zatouží
v paprsku naděje
ku světlu zpět!
A ptáče z daleka
proč k nám až přiletá,
moře ho neleká,
přeletí svět;
ví snad, že na stráni
růže mu vykvetá,
a to je pohání
k domovu zpět!
Hle růže divoká
nejlíp se dařívá,
když sklání s vysoka
v hlubinu květ;
tak do tmy života
zjev Tvůj se usmívá,
že mdlý ret šepotá:
k Tobě jen zpět!