Jak v kotli čarodějky vše tu v žití.
Má, kotle víko zvednout, choutky mnohý,
a zdere ruce v krev a zdere nohy,
v té směsi lidstva duši když vlát cítí.
Jak gladiator v arenu se řítí
a deptá mrav a modly, krále, bohy,
a ždímá mozek, týrá drobet vlohy,
by něčím novým v davu moh’ se stkvíti.
Ty’s kratší cestu našel k svému cíli:
Být geniem! Však víc tě práce stálo,
jak všecko zřít a rozhodnout se brzy.
Sáh’ po brejlích jsi rukou plnou síly,
že černé jejich sklo se mnohým zdálo;
snad sám to přehlíd’s, a dnes tě to mrzí.