Tak málo, málo tobě dáti mohu,
jen slzu svou a svoje požehnání
a lásku, jež se i za hroby sklání;
to ostatní vše zanechávám bohu.
Leč jestli oba trvali jsme v bludu,
mísíce slzy bolů svých i plesů –
ó pak se neptej, jak tu ránu snesu,
ó pak se neptej, zdali šťastným budu!
Však vyznati, že na mé pouti zdejší
ty lásky mojí budeš archandělem,
že tobě patřím duší svou i tělem –
to zpovědí mou bude nejkrásnější...