Jsem v jizbě sám, přivřenou okenicí
hle, prachu sloup se prodírá a třese,
i zavru oči a sním, že jsem v lese;
jak stromů šum zní hluk mi na ulici.
Jen v prachu jiskry zlaté, tancující!
Za každým atomem se zrak můj nese
a myslím: Stejně, jak ten prášek hne se,
též plují bezdnem světy putující;
a myslím dál, že jsem tu bohem malým,
jak v hvězdy on já v zlatý prach se halím,
ty hvězdy jednou budou také prachem;
a moje sny jsou rovněž jak prach zlatý,
v mou duši s čela poesie svátý,
když z ráje spěla na zem v letu plachém.