Sbírá řeka z žírných krajů přítoky a sílu,
člověk žitím unavený má se znovu k dílu.
Roste vlna, nivou pílí, mohutní a roste
jako muž, jenž tebe v ňadrech hostí, pýcho, skvoste!
Veletok! v něm hvězdy nebe zrcadlí se v pýše;
v rozjizveném, velkém srdci celý svět spí tiše.
Unavený proud se slavně v širé moře sklání;
kam’s nedospěl touhou mládí, dojdeš v odříkání.