Darem bohů vezmi jej a ne jinak.
Bludem hrozným bráti jej jako úpis
příštích slastí, rozkoší, které nikdy
neuzří světla.
Žádný nárok na jednu chvíli štěstí,
žádnou touhu po vzletu z prachu k výším,
žádný záchvěv po citech, jež ti cizí
zůstanou vždycky.
Jako peníz ražený čerstvě, lesklý,
ty jej vezmi s legendou tajuplnou,
s divným znakem mystickým, jejž snad pozděj’
rozluští sfinga.
Dosti možná, hádankou všemi roky,
jimiž projdeš, zůstane znak i nápis,
co ti po tom? Nerazil’s peníz tento,
dostal’s jej pouze.
Jak jej vrátíš? Otázka! K odpovědi
čas dá tobě jedině klíč a ruku,
hleď, jak možná, zářící, jak’s jej dostal,
abys jej vrátil.
Zašlap srdce! Žernovem zkruš svou vůli!
Otup smysly! Na kostru ztýrej tělo!
Kdož ví, zdali nad hrobem zjeví se ti
hádanka žití?