Je moře, které loď svou k hloubi rve,
je včela s vlastní smrti žihadlem,
je dýka, která píchá do krve,
je roztříštěným všeho zrcadlem,
je kat i lékař, zločin je a – soud;
je svobody dech a je řinkot pout,
je ustavičný, věčně zvratný proud,
kam vteřinami házíš, co zveš své,
jejž brázdíš naposled a po prvé...