Ó, velcí mrtví, které země halí
v svém nitru žárlivém, kteří jste zřeli
v ten zázrak vzkříšení, jímž národ celý
jak Lazar povstal, zda jste přemítali,
že pouze v zápas, boj, shon neustálý
má stavět nahá ňadra, kam dští střely,
by vnuci vaši stejně jak vy mřeli,
co vyplnění zoře stále v dáli.
Ba nevím, kdybyste dnes po půl věku
vstát mohli zas a vidět naši půtku,
rod po rodu jak zvolna v hrob se chýlí
bez výsledku, bez úkoje a léku,
skráň v rubáš byste zahalili v smutku
a zasteskli: Tak jsme to nemyslili!