Zdar zítřejšího dne
v čem asi leží?
Kam vůle tvá se pne
v tvé síle svěží?
Dne zítřejšího zdar
je tobě tajem,
snad krve tvé to var,
jímž k činu zrajem?
Jitřenky první svit
snad štěstí nese,
leč štěstí chytit, mít,
tím duch se třese.
Nejmenší promeškat
již velká ztráta,
a tou již do tvých vrat
zlý žebrák chvátá.
Chtěl králem býti dřív,
a dnes již prosí
o tajný nebes div,
o sprchu rosy!
Kde chyba stala se?
Kdo nám to poví?
Na pestrém atlase
si satrap hoví.
A z malé chybičky
zdar v zmar je zvrácen,
zmařen den celičký,
pro štěstí ztracen.
A za vším směje se
Náhoda paní,
a vítr po lese
své spustí štkání.
A kdo tu doufal v zdar,
jen tvář svou halí,
zří život – suchopár
a štěstí – v dáli!