My v lásce šli, v svých dlaních ruce obě,
jak děti chodívají: sladká slova
nám vázla na rtech... Aj, tu u hřbitova
jsou vrata otevřena v pozdní době!
A já se musil těsněj tulit k tobě,
a nejtajněj co srdce u dna chová,
nám trysklo z ňader modlitba jak nová:
Tak moci spáti spolu v jednom hrobě!
Cos táhlo nás k těm otevřeným dveřím,
a cosi zpátky, zpátky do života –
Ó hloubi smrti, lásky, jak vás měřím!
Již hřbitov vítězil... jak sladká nota
tvůj zazněl hlas a zvítězila hmota,
pad’ polibek tvůj, životu zas věřím!