Kol krystalný se bělá květ
a jehly jinovatky;
můj bože, jak by celý svět
byl zaklet do pohádky.
Mech svěží, pěkně zelený
si mezi okna stelou,
snad spí v něm lesa ozvěny
i s jara bájí celou.
Pláň tichá. Časem zlehýnka
pták černý po ní lítne,
tak smrti truchlá vzpomínka
se hlavou starce kmitne.
Zem spí. Slyš, z dálky větru sten
jí staré báje zpívá,
a píseň má co lehký sen
ve mlze nad ní splývá.