Ó Madonny, ó víly, jaký plamen
vám z očí žhne a do mé duše sálá,
ó moci dýchat v objetí těch ramen,
mřít na těch ňadrech, žertva krásy stálá!
Ó plavé vlasy! Srdce, budiž kámen,
ty, písni, budiž věčná jejich chvála!
Však jednu znám – a pro tu ztichnu zmámen,
jí, sestře jich, jest každá chvála malá!