Své dílo vida v posled pokažené,
lstí Iblisa, se Tvůrce zamyslil,
víc čisté nebylo a něhou prostoupené,
tak slunce viděl, přes něž kouř se žene,
jak vásu, zmaru duch, kam nehtem ryl,
své dílo.
Zlým jedem vše mu Satan otrávil,
že stálo před ním kusé, bezecenné...
Tu svojí velebou je plně zachránil.
Tak z ženy teprv láskou dovršené
se vzpjalo Mateřství, budoucna velký cíl,
jím Iblis poražen v prach k ohvězděné
žen výšce zří, již marně potupil,
Pán žehná Mateřství, jímž pro vždy prostoupil
své dílo.