To jediné, co hodno závidění,
v čem zakotviti možná žití cenu,
mít, plně svojí zváti silnou ženu,
v ní najít cíl a všecko pochopení.
Pak lhostejno, zda budí se šer denní,
zda věčná noc je hluchá k tvému stenu,
zda kalnou v tvář den chrstne tobě pěnu,
zda úzkost, zráda, smrt se na tě cení.
To vědět, ňadra, kam svou kladeš hlavu,
že tobě se jen sladkým rhytmem vlní,
že na nich říše tvá, již dá ti ráda,
že tebou se jen tyto hrozny plní,
že u ní tvoje slunce nezapadá,
a vše dáš v oběť: život, čest i slávu.