Den chmurný často smavou píseň nese
a vyzlacený často líně vyzní.
Nuž, jak chce ať to chodí bohů přízní,
vždy nezní zpěvem všecka hnízda v lese.
A často duše vstříc se dojmům třese,
stesk hlodá ji a zoufalost ji trýzní
a po vší žatvě nad pár klásků sklizní
se usmívá jak po bouři luh v plese.
A jindy napadá jí květů sprcha
v klín v sladkém far niente nevolána,
kdy v ouško dívčí splývá zpověď lásky.
Na štěstí svět že všecko stejně zdrchá
a břečka jemu chutná líp než manna
a na perly zří jako na oblázky.