Zda to je život fádní, monotonní?
Jak nitě z klubek stejně rozplétá se.
Chtít lásce sloužit, dobru, pravdě, kráse,
a zatím děsná skutečnost tě honí,
že ptáš se, skráň co mdlá se v dlaně kloní,
zda to je život?
Škleb rolničkou za tebou stále zvoní,
vzlet k výši pádem v hloub se trestá zase,
hrot vášně neustane rýt v tvém mase,
zda to je život?
A chvíli, ruku držet na tom vlase,
jenž drahou cloní skráň, v tvé dumy voní
vykoupit strachem, steskem, ve zápase,
až v slzu tvoji i tvá krev se roní –
zda to je život?