Že jsem tě našel v bludné světa pouti,
to zázraků je zázrak svrchovaný,
já obvazky již strhal s každé rány,
já poznal vše, co bolí a co rmoutí.
Já byl jak list, jenž vadne a se kroutí,
já anděla zřel u rajské stát brány,
a s mečem nahým „Zpátky!“ křičel, „many
tvá nemá poušť, ty musíš zahynouti!“
Kdes vzala se, tak líbezná a čistá,
tak milá, sladká, vonná, opojivá?
Mně bylo, jak by Jidáš líbal Krista.
Já věděl, co ti bouřlivá a divá
a nezkrocená láska moje chystá,
a líbal přec – ó buď mi milostivá!