Prch’ svátek náš a nový boj zas v proudu,
jak proti celku, tak i proti sobě.
My budem ještě rváti se i v hrobě,
ten chytne prkno rakve a ten hroudu.
Vztek náš plát bude v popelu a troudu,
dál čelist bude skřípat, pěsti obě
se zatínat, hnát o hnát praštět v zlobě,
my na posledním rvát se budem soudu!
Ne o principy – jen o formu jejich,
ne o ideje – jen o jejich fráse,
ne o povahy – jen o jejich masky;
ký div, když stonem času ve peřejích,
jenž valem hřímá v zbortěné nám hráze,
k jichž zpevnění vše máme – kromě lásky.