Dnes bez vší slávy, bez červánků ohňostrojů
se zmdlené slunce ku obzoru zvolna chýlí,
jak poutník vysílený v konec muk a bojů,
když v tmavý příkop klesá v husté býlí.
Král, který s trůnu svého stoupá bez purpuru,
jenž dříve vínek paprsků sňal s hlavy,
se plno resignace vzdává v těžkou chmuru,
již táhne s sebou večer tmavý.
Zřím za ním, zvolna bez vší glorioly mizí,
dnes nikdo žasupln se neohlédne k němu –
Tak zemřít nevšimnut, však srdce míti ryzí,
po práce plném dnu chtěl s bohem dát bych všemu!