Taková vlhká neděle
po bouři dozněné a s mračen cáry v zenitu
a s ptáky pějícími vesele
a se zrcadly vod, v nichž tříšť plá blankytu!
Taková vlhká letní neděle,
co v ní je poesie!
ve trávě, ve stromech, v oblacích nesměle
cos – ty to cítíš – žije!
Ať v bezu vonného plničkých girlandách,
ať v čilimníku kypících kaskádách,
ať v bronzu dubovin, jež s břízou zápasí,
co zakleto tam před časy,
sterými ohlasy
u spiral cest a basenů
dýchá.
A v hloubi Praha odpočívá tichá,
v té změti historie s přírodou
cos netušenou lahodou
se míchá...