Já viděl keřů celé vodopády,
jak na sebe se vrší k nebi stále,
tu věčný úsměv tkají v čelo skále,
tož pestrobarvých zvonců myriady.
Kam zrak se otočil, tam květy všady
se zhlížející zřídel ve křišťále,
sta svitů hrajících v nich okázale
na hrdlech doupnáků skrz jilmů řady.
Pak habr, olše, čilimník a jíva,
laur, limon, agava, tis, cypřiš nízký,
vše kvete najednou, v zeď hustou splývá.
Tak vůní dýchá to a tak se stmívá,
že stříbrem v stínech hoří vodotrysky,
jichž drobná mha se v smaragd travin schvívá.