Loď ztracena! Ve bouři, křiku, vřavě
se všecko žene, záchranné kde čluny,
po lanech dolů, jak napjaté struny,
jež chví se pod těl tíhou ve vln splavě.
Ten kleje, ten se modlí usedavě,
tu ďábla škleb, tam o život boj junný,
co lodi píší blesku žhavé runy
své Mene Tekel mračen ve záplavě.
Tak v žití často, kde vše pouhá sázka
i kompas ideal i veslo láska,
po člunu ochranném vše křičí v změti.
Ať víra to, ať práce neúmorná...
Ať kypí vlna! Nevzdá se skráň vzdorná,
má spasný člun svůj a s tím v přístav letí.