Nech pavouky jich sítě tkát,
radš pohádku pojď poslouchat!
Kdys byla jedna princezna
tak přemilá, tak líbezná!
Byl ženichů hned plný hrad,
leč otec, ten ji nechtěl vdát.
Tu v uchazečů přišel rej
princ z daleka – byl čaroděj.
A když byl otcem zamítnut,
zved’ kouzelnický výše prut.
A s kletbou děsnou přejel most
a zaklel hrad i kolem hvozd.
Sto pavouků se zakmitlo,
a všady kol se zachytlo.
Od větve k větvi dál a dál
a každý pilně tkal a tkal.
Od stromu, k valům, ke hrázi,
ty niti byly provazy.
Vše opjaly, vše sevřely,
král s dcerou hlady vymřeli.
Jen prales bujel, prales květ’
a pavoučí v něm hýřil svět.
Hrad zarost’ křovím, lebedou...
Co pavouci jen dovedou!