Ta rána k srdci šla, ne přátel jen a druhů,
leč k srdci národa, jenž v Tobě dýchal celý,
neb všechen jeho ples a všecky jeho žely
a tužby jeho vše i tíseň jeho kruhů
se v Tobě křížily; vše v zpěvnou tkal jsi duhu,
pod kterou ústrků všech trudné vzdechy mřely,
až orli hrdých snů se znova probouzeli –
Ó, smutno bude teď a siro v českém luhu!
Kéž o Tvé smrti zvěst zní jako úder zvonu
po vlastech veškerých! Kéž ochablé a líné
jme celou tíhou svou! Kéž z tvého skonu
všem vzroste lásky víc! Kéž lepší doby jiné
nad Tvojím popelem se zvednou z moře stonů:
pak dvakrát nesmrtný jsi v srdcích milionů!