Za slova tvá, v nichž celé srdce tvoje,
z nichž tolik záře padá v duši mou,
a tolik síly v nové, nové boje,
že odhodlán bych nocí šel a tmou;
za slova tvá, v nichž duše tvoje ryzí
jak demant šlehá v citů záplavě,
za slova ta lem tvojí líbám řízy
a šeptám – ruce tvojí na hlavě:
Buď požehnána mojí písně zvuky,
mým vzletem, touhou, vzdechem každičkým,
mou smrtí, která ztiší všecky muky,
mým životem, kdyby již nebyl tvým!