Spi, hrdá duše, třeba nedopsal’s všecky ty sloky své básně,
darmo jsi nežil, v boji a trudu žil jsi přec plně a krásně!
Vše ostré hrany, kterými zdrány Tvé duše magické struny,
čas otře a zkruší, nám zbude v duši Tvá snaha a Tvůj povzlet slunný,
Ty žíti budeš v krajin svých světle, v azuru nebes i nachu,
tam v krásy zřídlo koupáš své křídlo, jsi volný! – Jen pouto je v prachu.