Zde scházeli se večer v blaha chvílích,
moh’ o tom každý povídat by strom,
při svitu luny po těch schodech bílých
jak listím hrával mdlý paprsků lom.
Teď bludná se tu noha nezastaví,
jen ztajený vzdech z vod zní hlubiny,
kde v svitu luny na stříbro se taví
a ku hvězdám zří bílé lekníny...