Po vydrolených stupních těchto schodů
za sladkých, snivých večerů
co kráčelo jich v duších lásky shodu
a luny měkkou nádheru!
Teď kol vše tiché. Žádná nožka v letu
se netkne těchto opuštěných míst,
jen zvadlé listí, pýř uschlého květu
do misek padá fontánu a hnízd.
Leč lásek fantomy, které zde žily,
sem táhnou zakukleny v páru z lad
a v šeptu stromů, které větrem kvílí,
se chví a třesou napořád...