Jen měsíců pár minulo
a jaro přišlo, div,
po hvězdném svitu splynulo
do vlhkých, svěžích niv.
Ó s jakým citem dívaly
se dva dnes do dálky,
v mhu zlatou stromy splývaly
a kvetly fialky.
Jich dech táh’ z dálek tajemných,
jím zmládl starý les,
tu nejkrasší však každý z nich
ve vlastním srdci nes’.