Za svým stolem sedím sám.
Vítr z venku burácí,
ať se vzteká, láme snět,
svět jsem já tu pro sebe!
Lampy svit a v kamnech zář
mluví řečí tajemnou,
jakby znaly, co to jest:
myslit, pracovat a žít!
Nosit v srdci lásky taj,
pohrdati všedností,
ve své duši lidstva cíl,
jiným vše – nic pro sebe.
V knihách věštců lidstva květ,
v stopách velkých duchů jít,
s láskou žíti v konec dnů,
světem býti pro sebe!