Z venkovské školy viděl jsem
vyběhnout dětí celý sněm,
to bylo křiku a smíchu!
Já chodec stranou stál v tichu.
Zřel buclatá líčka, zřel kučery
a oči tak plné důvěry,
tu lehkost v kroku a skoku,
tu radost desíti roků!
V mé nitro, v dumy, jež ztracené,
sny bleskly mladosti zlacené
a tály zvolna v snění:
Ó lidstvo, s tebou zle není!
Dokavad zdravou mládež máš,
vždy zbystříš zrak a vzpružíš páž,
tvůj stihnout cíl se zdaří,
až budem v hrobě my staří.
Ó děti, v bídu pozdních let,
jen vámi krásy trvá květ,
jásejte v křiku a smíchu! –
Já chodec stranou dlím v tichu...