Z pusté krčmy hlomoz, div že strop jí stačí,
rabbi Meïr v dumě kolem krčmy kráčí,
oko spíná k zemi, problém vře mu v duchu,
nevšímá si v krčmě povyku ni ruchu.
Vtom tam jakýs pijan druhým vypravuje
a se s číší v pěsti drze vychlubuje,
jak svou ženu zkrotil a jak se jí zbavil.
Meïr se vytrh’ z dumy, kroky svoje stavil,
z úst jejího muže vyslechl to všecko
a nad ženou v plášť svůj zaplakal jak děcko.