U rabbiho nohou tři hodiny dlela,
jak med, jako hudba jeho slova zněla.
Poslouchala stále, nevěděla ani,
že se večer s tmavou perutí již sklání,
že muž netrpěliv na večeři čeká,
tříská vraty, laje, bouří a se vzteká.
Zato více v duši divila se tomu,
konečně když přišla opozděná domů.
„Táhni ku rabbimu!“ křičel v zlosti divé,
„ale domů chceš-li, nesmíš přijít dříve,
pokud bysi tomu žen a mužů svůdci,
mého domácího klidu zlému škůdci,
třikrát nenaplila mezi drzé oči!“
Vstala, závoj vzala a již z domu kročí.