„Jehovo zástupů, v dlani jenž pomstu i odvetu máš,
o mrtvých prosím jen pokoj, ten přece, pane, mi dáš!“
Jehova mlčí na prosby všecky, na srdcí zoufalý tluk,
zahalen v mraku bzukot much pláč mu, vzlykot je komáří zvuk.
Strádání, zápasy, odboje, bouře, odveta, ruch,
zná to, či nechce to znáti, dá jim či nedá jim sluch?
V kosmické osudů vlákno se vpřádá, v mrak halí líc,
modlitba o klenbu drtí se echem, zaniká v nic.
Marná je snaha! Modlit se dále na vzdor všem tmám
života pravou podstatou jesti, ba život sám!