Skip to content
1853–1912

XXXIV. Dokud něco říci musím,

Jaroslav Vrchlický

Dokud něco říci musím, vždy svou sílu k písni zkusím, ať se líbí komukoli; nejsem víc než ptáče v poli.

Ten mu naslouchá jak zmámen, a ten po něm hodí kámen, a pták letí a pták zpívá... Tak to bylo od jakživa!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.