S prapory a fábory
kolem mne šlo procesí.
Jděte dále za hory,
jděte dále přes lesy,
a ta vaše píseň sladká
k poctě Panny, Jezulátka
rozletiž se nebesy!
Vaše pouť mne neláká,
nechci vaše procesí;
vidím táhnout oblaka,
za nimi v skal útesy,
půjdu sám, kde sosny kvílí,
v noci, tichu – ty mi zbyly –
duše těchu najde si.
Zašli – písně hlahol ztich’,
zniklo v dálce procesí...
Na mé čelo kdosi dých’,
cítím, nic mne nezděsí.
V konec pouti, hlas mi vece,
hochu, na šíj kdosi přece
obrázek ti zavěsí!