A biskup divě se vztyčil,
blesk z jeho oka v dav pad’,
a mlčky trnuli všickni.
„Myslíš, že neznám tě snad?
Tys Tonnieli, ó brachu,
Frà Dolcino jen se zveš,
a lží jest kázání tvoje, tvůj krok i život –
vše lež!
Tvůj mistr Segarelli
pro kacířství spálen byl živ,
Tys vlče starého vlka
a zhyneš tak pozděj’ či dřív!
Ó znám tě, Dolcino, znám tě,
tvůj krok jest vina a hřích!
Tys nedoukem jen církve,
kněz nebyl’s a nejsi též mnich!
Tys lotr, otrapa, tulák,
v zahradě církve jsi had!
Tys, vím to, v klášteře v Parmě,
co v ruku padlo, to’s krad’,
to byly příbory zlaté a mitry a knihy
– ví Bůh,
co všecko ti pod palec přišlo
– jdi, sprostý jsi dorodruh!“