A nový úžas vznik’ v davu.
Však žena zří klidně v zrak všem.
„Což, biskupe, neznáš mne více?
Já Amasie jsem!
Mne Margaritou též zovou,
zapomněl’s, se mnou že’s spal?
Mé dukáty za tu noc shrábl
a za hřích mi odpustky dal?
A jestli Dolcino kradl,
tys kradl ještě dřív,
tys kradl mé tělo, mou bytost,
mé krásy nebeský div;
tys kradl, biskup jsi přece!
A proto táhni jen dál!
On vzal, co bezcenné Bohu,
tys ale duši mou vzal!“