Já zřel divy světů všech,
já též prošel různé kraje,
a já cítil boží dech,
nad vším jako vítr vlaje.
Sluje dnes všem: „Dějiny!“
„Boj o život!“ sluje zítra,
výsledky zřím – příčiny,
ty se tají v hloubi nitra.
Nám lze středem všeho jít,
snažit se a chápat všecko!
Z prsu velké změny pít
vděčně jako kmet i děcko.
Najdem cos, či nenajdem,
chytnem krůpěj, či ret spráhne?
V konec všecky srovná zem,
Nic nás k svému klínu stáhne.
A ta moudrost veškerá
a ta láska a to chtění,
fantasie, nádhera,
kaleidoskop, jenž se mění.
A to plání v budoucnost
a ta víra v poesii? –
Zmlknu raděj, plachý host,
na spící jsem šlápnul zmiji.