Ty dala jsi mi vše, co žena dáti může,
vše duše lilie, vše srdce svého růže.
Ty bílé lilie, v nichž zlatý pel je něhy,
ty růže ohnivé, v nichž vášní divé žehy.
Ty bílé lilie s tou vůní srdce snivou,
ty růže ohnivé s tou divou, opojivou.
Ty bílé lilie s radosti zářným smíchem,
ty růže ohnivé tak smutné v pláči tichém.
V mých písních smísily se tyto květy dvojí,
v nich rudé lilie – však rudé krví mojí.
A v jejich pralese zřím bílé růže kvésti,
jen slabě nadchnuté červánkem svého štěstí.