Skip to content
1853–1912

XXVII. Ptá se slunce paprslek,

Jaroslav Vrchlický

Ptá se slunce paprslek, komu bude vděk? Žebrákovi v cestu vběhne, ještěrce v skrýš zimní šlehne,

prchne tu a tam se nehne, tomu šíp a tomu lék. Ptá se vody krůpěje, komu v cestě je?

Úkoj žíznivému ptáku, rosou svlačci, duhou mraku, perlou znavenému zraku a všem symbol naděje.

Tak se nesmím rovněž ptát, co lze komu dát: jedněm stín a druhým plamen, jedněm poušť a druhým pramen,

a kdo zvedne na mne kámen, zda smím jemu lát?

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.