Nu ukaž, jaký máš to nástroj, hochu?
To nejsou housle, šalmaj ani dudy,
však chceš-li mermomocí u všech všudy,
tak zahraj – ale, rozumíš, jen trochu!
Kdes podivnou tu cizí píseň sebral?
Nám stačí prosté, krátké zadudání,
pak věru přílišnou mi děláš práci.
Tak za pár let vždy s knížkou kdybys žebral,
jak dělali to naši staří páni,
druh vtíravý, věř, na své ceně ztrácí!
Ty dusíš budoucí nám generaci!
Což máme poslouchat jen tebe stále?
U čerta! Ticho! – Šílíš! – Marně, dále
on vede svou. Což hraju tobě, kmochu?