„Ba není Boha, mimo Boha, opásán jenž mocí,
ba není Boha, mimo Boha, mstou jenž blýská nocí,
ba není Boha, mimo Boha, jenž jest slitování,
ba není Boha, mimo Boha, jenž jest lásky plání.“
Kde ráje ční brána,
ta věta jest psána.
Mdlý bojem a vzdorem
s duchů svých sborem
Iblis spěl výše,
vzdát chtěl se tiše.
Jak tam se stavil,
anděl mu pravil:
„Duchu zlých vznětů,
rci tuto větu,
hromem jež hřímá,
prostě a zpříma.
V starém vzpláš jase
cherubem zase!“
Zmlk’ anděl, čekal: – Iblis chvěl se, zbled’,
však opakovat nápis ráje nedoved’.