Skip to content
1853–1912

XXVI. Co mohu prosit, co mohu žádat

Jaroslav Vrchlický

Co mohu prosit, co mohu žádat před tváří hvězd, před jakou modlou na tvář svou padat, več naděj skládat,

a po čem strádat, – tak málo jest! To těkavá jen bludička, to jiskra světla maličká

do lidských cest, toť soucitu jen záchvit mdlý v svět zlý a mně proč v srdci při tom spásy

i krásy zní blahá zvěst...?

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXVI. Co mohu prosit, co mohu žádat · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove