Celý den jsme spolu byli,
ani slova nemluvili,
dívali se jen, jak večer
smutně v dol se chýlí.
Jak se tiše sklání k zemi,
bez ruchu jde haluzemi,
jako smrť a jako osud,
a jak my jest němý.
My zde, štěstí na vrcholu –
tam ta propasť lidských bolů,
ty dvě hloubky – noc a duše
měřily se spolu!