V čem byl jsi zneuznán, vždy zapomeň!
v čem křivděno ti, přehlédni jen z krátka!
Můž’ bleskem býti zachvácen snad peň,
však nikdy kořen, nikdy žití látka!
O cenu tvoji může býti hádka,
však o výsledku zprávu dá jen žeň,
ty mužně třímej pravdy pochodeň
výš, krása byla od věku tvá matka!
Nechť zašlapají, zdeptají tě mnozí,
to větším stalo se a byli bozi,
co, prachu červ, chceš v nejistotě, v mdlobě?
Ať hřmí to třeba i z nejdražší ruky
v tu vřavu, hluk, v ty žití nesouzvuky,
ti jedno stačit musí: Stačit sobě!