Celého křesťanstva veškeré zvony
slyšel jsem poutí svou do snů mi hrát,
velebné tóny i lkající stony,
hřímavý zvuků vichr a spád,
kdybych však stát měl, smrti již blízký,
na konci světa, zvon rodné vísky
chtěl bych z té směsice rozeznat!
Severu na sněžných, mlhavých pláních,
smrti kde rubáš se na všecko klad’,
na jihu v krajkových zvonicích, báních,
přes Alpy, z pustin, jezer a lad,
života symbol i jeho snahy,
hrály ty zvony v kraj mojí dráhy,
a já jim vždycky naslouchal rád.
V srdci však hluboko utkvěl mi jeden!
Ó tento jen slyšeti jedenkrát!
zašlé zpět do vesny, v mladosti eden
do písní lákal, do poupat!
Ó zněte mi celého křesťanstva zvony,
vy velebné tóny, vy lkající stony,
ten jeden z vás pouze rozeznat!