Různé kraje, divný lid,
boží země, všichni boží děti;
moslím, protestant i žid,
vím to, v srdci radost, klid,
budou jednou jednu hymnu pěti.
Všecky zladí lásky cit,
všichni padnou sobě do objetí!
Moslím, protestant i žid,
nechají, co dělilo je, být,
boží země budou boží děti.
Strach mám, nemohu to skrýt,
co tak všichni jeden svátek světí,
Moslím, protestant i žid,
katolík bych nemusil se rdít,
stranou stát, kde s nimi chtěl bych pěti.
Ptám se patře v hvězdný třpyt,
slyše stromů šumot, ševel snětí:
„Proč byl’s, Kriste, na kříž vbit?
Moslím, protestant i žid
i já – všichni jsme přec tvoje děti!“