Hle, měsíc, diamant veliký
se kmitá, hraje větvemi.
Ó noci, kams dala slavíky,
rci, uspalas je růžemi?
Ó noci, kams dala hvězdnatý
svůj plášť, zkad padal vábný třpyt,
kol jasmínu květy rozváty,
snad hvězdy mají nahradit?
Je pravda, kol vlá vůně dost
a květů, poupat ve trávě,
a každá kapka živý skvost
v kapradí září mihavě.
Je pravda, po každé pěšině
se honí lesklé krůpěje,
a buků hlubokém ve stíně
též ob čas ptáče si zapěje.
Kde ale, noci, tvé kouzlo jest,
snů vír a tisíc bouřných tuch,
kde svěžesť vůně, záře hvězd,
slavíků zpěvem sytý vzduch?
Ó lásko, jak démant veliký
pláš v srdce moje spjaté snem,
rci, uspalas všecky slavíky,
jenž jásali kdys v něm?