Té země plachý host
se dívám na věčnost,
jak děcko na svou novou loutku,
a v urážky a boj
a citů nepokoj
se ptám, kde je ten stroj,
jímž všecko živo očím pro pochoutku?
A slyším vřavu, ruch...
Ó pouze v té jest Bůh,
v té tkáni vesmíra i v každém outku!
A překonán a sám
rád klesám v náruč tmám,
jak žebrák v smutku lkám,
jenž na tvrdý chléb pláče ve svém koutku.